Slovník pivních pojmů

Starý německý styl nakyslého pšeničného piva. Berliner Weisse prožívá svou renesanci podobně jako styl Gose. Od něj se liší nepřítomností soli a koriandru. V dřívějších dobách bylo zvykem si do piva dávat odlivku ovocného sirupu. Dnes se přidává ovocný podíl přímo v pivovaru. Fantazii se meze nekladou. Piva přímo z Berlína bývají příjemně nakyslá, jiné klony bývají často velmi přísné.

Bezlepkové pivo je speciální pivní druh, který je uvařen tak, aby obsahoval co nejméně lepku. Lepek je bílkovina přítomná v některých obilovinách (ječmen, pšenice, žito apod.), existují osoby s nesnášenlivostí lepku, a právě pro ně se vaří bezlepkové pivo. V dnešní době už celiakie není takovým strašákem, protože technologie při vaření piva pokročila a na trhu lze sehnat poměrně dost piv nejrůznějších stylů v bezlepkové variantě.

Bečka piva je slangový výraz pro sud (nebo také keg), který se používá k uskladnění a přepravě piva.

V dnešním pojetí se v podstatě jedná o silný ležák. Tzn. Spodně kvašený, 16+ % EPM a 6+ % ABV. Původ sahá do města Einbeck v Dolním Sasku. Tehdy se jednalo o silné, svrchně kvašené pivo. Tento pivní styl má bohatou a dosti zamotanou historii. V sedmnáctém století se stal oblíbeným v bavorském Mnichově, kde místní zkomolili místo jeho vzniku na „Ein Bock“, česky kozel. Mnichovští sládci postupně přešli na spodní kvašení. Bock má mnoho klonů, tmavý, světlý a může být i svrchně kvašený pšeničný (Weizenbock).