Ležák, IPA, Pale Ale… Znáte své pivo?

Spodně kvašená piva a první ležák

Piva lze jednoduše rozdělit podle druhů kvašení. V České republice se nejčastěji setkáváme se spodně kvašenými pivy, mezi které se řadí i klasický český ležák. Spodně kvašená piva kvasí při nižších teplotách okolo 10° C. Následně pivo leží měsíc i déle při ještě nižších teplotách, a právě tady vzniklo označení ležák. U spodně kvašených piv převažují vůně a chutě po sladu, hořkých a aromatických látkách z chmelu.  

Nejrozšířenějším pivem na světě je světlé pivo „ležák“ plzeňského typu, který se začal ve velkém vařit kde jinde než v Plzni roku 1842 a od té doby si získal všeobecnou oblibu. Poznáme ho především podle husté a krémové pěny. Mezi další známé spodně kvašená piva patří polotmavý a tmavý ležák. Všechny ležáky se pyšní výraznou pěnou.

BOCK

Spodní kvašení využívá například i Bock. Původně se toto pivo začalo vařit v Dolním Sasku pro chladnější počasí. Vyrábí se hlavně na různé mimořádné příležitosti nebo se s ním můžete setkat na známém Oktoberfestu. Doba ležení by měla být v rozmezí 4 až 10 měsíců.

Svrchně kvašená piva

S rostoucí oblibou minipivovarů si stále častěji můžeme vychutnat i svrchně kvašená piva. Svrchně kvašená piva se vyznačují kvašením při vyšších teplotách (15 až 24 °C) za pomoci svrchních kvasinek (Saccharomyces cerevisiae). Tento proces probíhá rychleji než u spodně kvašených piv a probíhá na povrchu mladiny, kde kvasinky vytvářejí pěnu.

Výsledná piva mají obvykle komplexnější a ovocnější aroma a chuť, často s tóny květin, koření, esterů (připomínající banány, hřebíček) a vyšších alkoholů. Mají tendenci mít nižší říz (obsah oxidu uhličitého) a méně výraznou hořkost v porovnání s některými spodně kvašenými pivy.

ALE

Obzvláště v Anglii a Belgii jsou velmi oblíbená svrchně kvašená piva. Obecně se označují jako ALE. Svrchní kvašení produkuje více esterů a vyšších alkoholů, což dává ale pivům komplexnější a často ovocnější či kořenitější aroma a chuť. Může se v nich objevovat široká škála tónů, jako jsou květiny, citrusy, tropické ovoce, karamel, čokoláda, a mnoho dalších, v závislosti na konkrétním stylu a použitých surovinách. Mezi běžné styly piva typu Ale patří například: Pale Ale, India Pale Ale, Stout a Porter, Pšeničná piva (Wheat Ale), Belgická piva (Belgian Ale).

Ale vs. IPA

Ačkoliv oba termíny, IPA (India Pale Ale) a Ale, označují svrchně kvašená piva, IPA je specifický styl piva, který spadá pod širší kategorii Ale. Můžeme si to představit tak, že „Ale“ je rodina a „IPA“ je jedním z jejích výrazných členů.

Stout

Dalším druhem svrchně kvašených piv je Stout. Tmavé, výrazné pivo, jehož aroma někdy připomíná kávu. Nejvíce fanoušků má ve Velké Británii a Irsku. 

APA (American Pale Ale)

APA je svrchně kvašený světlý ejl, který se v 80. letech v Americe vyvinul z britského Pale Ale. Charakterizuje ho výraznější chmelové aroma a chuť díky použití amerických chmelů s tóny citrusů, tropického ovoce a pryskyřice. Oproti IPA (India Pale Ale), která je výrazněji nachmelená s vyšší hořkostí a obsahem alkoholu, nabízí APA pivo vyváženější profil se střední hořkostí, lehčím sladovým tělem a obvykle nižším obsahem alkoholu (4,5 AŽ 6,2 % obj.).

Rozdíl mezi svrchně a spodně kvašenými pivy

Svrchně kvašená piva kvasí za vyšší teploty a jsou většinou chuťově výraznější a rozmanitější než ležáky. Svrchně kvašená piva také většinou obsahují méně oxidu uhličitého, takže mají menší říz a nižší schopnost vytvářet bohatou pěnu. Spodní kvasinky kvasí při nižších teplotách a vytvářejí čistší chuťový profil s výraznějším projevem sladu a chmele.

Pšeničné pivo

V neposlední řadě nesmíme zapomenout na pšeničné pivo (Weizen, nebo Weisse). Oproti anglosaským a belgickým pivům typu ALE je to svěží pivo, jasně zlaté žluté barvy a obsahuje minimálně 50 % pšeničného sladu, odtud si získalo svůj název. Aroma připomíná citrusy, banány a někdy i hřebíček a vanilku. Je ideálním pivem na léto, protože je velmi osvěžující. Někdy jsou tato piva označována jako německý ALE a do jejich rodiny patří i kyselý Berliner Weisse a lehce osolený Gose, domovem v Lipsku.  

Spontánně kvašená piva – šampaňské mezi pivy!

Spodně a svrchně kvašená piva už známe, ale v poslední době o sobě dávají vědět i spontánně kvašená piva. Někteří tyto piva nazývají šampaňským mezi pivy. Jedná se o historický způsob kvašení. Technologie těchto „prapiv“ je sice zdánlivě velice primitivní, ale je velmi pracná a časově náročná. Je založená na správné mikroflóře a prostředí pro spontánní kvašení se buduje několik let. Chuť těchto piv bývá většinou kyselá a po ovoci. Pro pivaře zvyklého na klasické ležáky může být chuť Lambicu, Geuze nebo Krieku velmi neobvyklá.

Toto vše, co bylo výše napsáno slouží pouze k hrubé orientaci ve světě piva a určitě se najdou skalní puristé, kteří se budou do krve hádat, že to tak není a že jsou v tom nepřesnosti, že Weizen nemusí být vždy žlutý a podobně.

‍ A o tom je právě ta pivní rozmanitost.