
Pivovarské kvasnice představují jedny z nejdůležitějších živých ingrediencí v pivovarství. Tyto jednobuněčné mikroorganismy jsou odpovědné za transformaci sacharidů na alkohol, oxid uhličitý a desítky vedlejších metabolitů, které určují finální charakter piva.
V pivovarech se od dob počátků řemeslné výroby piva používá metoda, že kvasinky, které se na konci procesu usadí na dně kvasné kádě se seberou a použijí se na zakvašení nové várky. Tato hmota vypadá asi jako hnědý jogurt, nebo hustá dýňová polévka. Kvasinky se dají i více zahustit, a to jsou již okem nerozlišitelné od pekařského droždí, které znáte z obchodu. Pekařské a vinařské kvasinky jsou s pivovarskými blízce příbuzné. Existují například recepty na chlebové těsto právě s pivovarskými kvasnicemi.
V současné době existují též kvasinky sušené, kterých je na trhu nepřeberné množství. Tuto praxi využívají převážně minipivovary. Kromě výhody dobré skladovatelnosti jim to otvírá obzor při experimentování se styly a chutěmi piva, na které mají kvasinky zásadní vliv.

Biologicky se řadí mezi jednobuněčné mikroorganismy, kterých jsou všude kolem nás nekonečné miliardy. Jsou v zemi, ve vodě, na předmětech denní potřeby i v našich tělech. Každým dotykem čehokoliv uskutečníte přenos miliónů mikroorganismů. Některé mohou být pro nás velmi užitečné, některé velmi nebezpečné. Těch není zas tolik, protože imunitní systém si s nimi poradí, ale angínu, boreliózu, nebo zápal plic si občas někdo užene.
Pod mikroskopem vypadají kvasinky většinou jako podlouhlé oválky a je u nich možno pozorovat množení dělením, což vypadá jako když ten oválek zaškrcujete provázkem tak dlouho, než vzniknou dva. Jsou veliké cca 5 až 10 mikrometrů, a jsou tedy větší a složitější než bakterie. Je to jiný biologický druh.
Kvasinek je mnoho druhů a každá umí něco jiného. Pro pivovarství, pekařství, lihovarnictví a vinařství se používají ty, které umí zpracovat jednoduché cukry a vytvořit z nich alkohol a oxid uhličitý. Je to rod Saccharocymces, česky „Cukrová houba“.
Názvoslovím a systematizací kvasinek se před zkonstruováním mikroskopu nikdo moc nezabýval, protože o jejich existenci neměl nikdo ani tušení. Vinař prostě vylisoval hrozny, a počkal, až to začne samo kvasit. Tehdy lidé nevěděli, že to způsobují kvasinky žijící na povrchu hroznů a jiného ovoce. Proto byla vína, piva a chleba v rozličných krajích značně odlišná. Podle klimatických podmínek se skladba mikroorganismů různí. Jasno do toho vnesl až v roce 1857 jistý Louise Pasteur. Pro pivovarství to byl obrovský krok kupředu, neboť se přestalo pracovat s náhodnou směsí kvasinek, ale byly vybírány a cíleně množeny ty nejvhodnější kmeny.
Nutno ještě podotknout, že svět kvasinek je složitý a kvasinky podléhají různým mutacím. V jejich roztřiďování a názvosloví byl předtím, než jsme uměli přečíst přesně jejich DNA, tedy do nedávné doby, trochu zmatek.

Primárním metabolickým procesem kvasinek je přeměna sacharidů na etanol a oxid uhličitý. Estery, vyšší alkoholy a další sloučeniny vznikající v malém množství při metabolismu jsou nejdůležitějšími vedlejšími produkty kvašení, které určují květinové a ovocné aroma piva. Vyšší alkoholy můžou působit hřejivě, někdy až drsně.
Pivovarské kvasnice patří do rodu Saccharomyces a rozdělují se do dvou základních druhů podle typu kvašení:
Pro spodní kvašení se využívají kvasinky Saccharomyces pastorianus (dříve označované jako S. carlsbergensis).
Je to technologie, kterou charakterizuje nižší pracovní teplota (6–12 °C). Proces se zastavuje přibližně na 0 °C a trvá 7–12 dní v hlavní fázi fermentace, po níž následuje odležení v chladnu po dobu 6–8 týdnů.
Nižší teplota a následné dlouhé zrání vedou k nižší produkci esterů a vytvoření čistšího, neutrálnějšího chuťového profilu. Pivo získává jemnější charakter bez výrazně ovocných či květinových tónů.
Spodní kvašení je charakteristické pro:
Pro svrchní kvašení se používají kvasinky Saccharomyces cerevisiae, dosti blízké vinařským a pekařským kvasinkám.
Svrchní kvašení představuje jednu z nejstarších kvasných metod. Probíhá při teplotách 15–24 °C a trvá přibližně 2–8 dní v hlavní fázi.
Vyšší teplotní rozmezí podporuje intenzivnější metabolismus kvasnic a vytváří charakteristický chuťový profil těchto piv. Zvýšená teplota vede k vyšší tvorbě esterů a dalších organických sloučenin, které dodávají pivu květnaté či ovocné tóny připomínající banán, hrušku, jahody nebo i citrusové plody.
Svrchní kvašení je oblíbené u minipivovarů kvůli kratší době výroby a velkým kreativním možnostem.
Patří sem následující pivní styly:
Při spontánním kvašení se mladina nechá chladnout v otevřené kádi a spontánně ji osídlují přítomné mikroorganismy. Typickým příkladem je belgický lambic, který vzniká pomocí divokých kvasinek a bakterií.
Při smíšené fermentaci se mladina cíleně zakvasí kulturními kvasinkami a jinými mikroorganismy. Většinou mléčnými bakteriemi, které produkují kyselinu mléčnou a vytváří kyselou chuť. Tradiční pivními styly jsou Berliner Weisse, Gose a Sour Ale.

Kvasnicové pivo není totéž co pivo nefiltrované. Kvasnicové pivo je definováno jako pivo vyrobené dodatečným přídavkem rozkvašené mladiny nebo čistých kvasinkových kultur do hotového piva, může být následně i filtrováno a pasterizováno.
Charakteristické znaky kvasnicového piva:
Teplota během kvašení je jedním z nejdůležitějších faktorů určujících profil piva. Enzymy kvasnic fungují v určitých teplotních oknech – zvýšení teploty zrychluje jejich aktivitu, ale také podporuje nežádoucí vedlejší produkty.
Počáteční počet buněk je dalším rozhodujícím krokem. Nedostatek kvasnic vede k vyšší tvorbě esterů a vedlejších metabolitů, delší době hlavního kvašení a poklesu počtu životaschopných buněk. Správné množství kvasnic je určeno stupňovitostí mladiny a požadovaným charakterem piva.
Velký vliv má i to, co kvasnice naopak z piva odstraňují a jak dobře „dokvasí“. Umí redukovat některé nežádoucí tóny (např. máslový dojem z diacetylu), pokud je kvašení stabilní a při dostatečném množství kvasinek. Kvasnice také ovlivní plnost, sladkost (míra prokvašení) a čirost nápoje.

Přirozené stárnutí a rozpad kvasnic se nazývá autolýza. Pokud kvasnice zůstávají příliš dlouho v kontaktu s hotovým pivem, jejich rozpad uvolňuje obsah buňky a vytváří nepříjemnou, silně „kvasnicovou" vůni. To se projevuje hlavně u dlouho a nevhodně skladovaných nefiltrovaných piv. Pokud ovšem dříve nezkysnou.
Výroba pivovarských kvasnic je kontrolovanou produkcí živých mikroorganismů ve sterilním prostředí. Proces zahrnuje několik klíčových fází – od izolace a kultivace z jedné buňky v laboratoři po namnožení produkční dávky.
Pivovarské kvasnice jsou fascinujícím aspektem výroby piva, v němž se setkává staletá tradice s moderním vědeckým přístupem. Jejich biologie, metabolická plastičnost a schopnost produkovat tisíce chuťových sloučenin z jednoduchých sacharidů dělají z kvašení piva vědu, stejně jako umění.
Tip: V Budvaru používáme vlastní původní druh pivních kvasinek a dělíme se o ně s ostatními minipivovary. Přijďte zjistit další zajímavosti o výrobě piva na prohlídku pivovaru!

Co má největší vliv na chuť piva? Záleží na složení piva, odrůdě chmele, způsobu přípravy i přísadách, jako jsou bylinky a sirupy. 🍺 ✨

Jak se vyrábí pálenka z piva a jak chutná? Objevte pivní pálenky se širokým spektrem chutí, které spojují sílu destilátu se sladovostí piva. 🍺 ➡️ 🥃

Víte, jak správně načepovat pivo, aby bylo co nejlahodnější? Navíc poradíme, jak nalít do sklenice pivo z lahve a plechovky. Přejeme dobrou chuť!