Historie piva

Počátky vaření piva v České republice

Pivo se připravovalo na území České republiky již od dob starých Keltů. První písemná zpráva pochází z roku 993 n.l. a dokládá vaření piva benediktínskými mnichy z Břevnovského kláštera, ale pivo se vařilo i v řadě dalších klášterů. Podrobnější zprávy se však, bohužel, z této doby nedochovaly.

Prvním historickým dokladem o výrobě piva na území České republiky je nadační listina vyšehradské kapituly krále Vratislava II. Listina byla vydána v roce 1088 n.l. a kanovníkům vyšehradské kapituly se v ní kromě jiných rent přiděluje desátek chmele pro vaření piva.

Ve 12. století nebylo vaření piva výsadou mnichů, ale všeobecně velmi oblíbenou činností, které se lidé věnovali na území celé České republiky. Jak však dokládá např. listina knížete Soběslava I. z roku 1130 n.l. stanovující obyvatelům pražského podhradí, museli odvádět desátek ze své produkce církevní vrchnosti.

Ve 14. století vznikají již samostatné sladovny a pivovary, které se vyvinuly z měšťanských várečných domů. Od počátku 16. století se vařením piva začíná ve velkém zabývat šlechta. Pivovary zakládají i města, která jejich výnosy používají k hrazení veřejných výdajů. Především po třicetileté válce 1618-1638 dochází k nárůstu konkurence mezi pivovary, což vedlo k omezování výroby. Počet soukromých producentů piva postupně klesal a od počátku 18. století se vařením piva zabývali pouze sládci.

Průmyslová revoluce v 1. pol. 19. století byla charakterizována přechodem na novou technologii výroby piva metodou spodního kvašení, zaváděním nových strojů a vznikem velkých průmyslových pivovarů.

Tradice vaření piva v Českých Budějovicích

Historie vaření piva v Českých Budějovicích se píše od roku 1265. České Budějovice, dříve Budiwoyz či Budweis byly v tomto roce založeny králem Přemyslem Otakarem II., který jim udělil právo vaření piva. Mílové právo získaly České Budějovice od Karla IV. v roce 1351.

Měšťanské pivovary se vyvinuly v průběhu 15. století z várečných měšťanských domů. S určitostí lze doložit, že městská rada již v roce 1495 založila vlastní pivovar, aby z jeho výnosů hradila obecní výdaje. V Českých Budějovicích dále vařil pivo od 16. století například Poysslův pivovar, pivovar dnes nazývaný U černé růže, Schenauerův pivovar, pivovar v Kanovnické ulici a pivovar v Kněžské ulici, kde dnes naleznete Hotel Malý pivovar.

K významné redukci měšťanského pivovarnictví došlo po třicetileté válce 1618-1648 a v průběhu 17. století počet soukromníků stále klesal. Na počátku 18. století se vařením piva zabývali již jen sládci.

Od počátku 18. století probíhal spor mezi budějovickými právovárečníky a městskou radou o správu obecního pivovaru. Spor byl ukončen až v roce 1795, kdy město předalo za úhradu Velký a Malý obecní pivovar místním měšťanům. Tímto aktem vznikl Měšťanský pivovar. Tehdy také bylo ujednáno, že se várečné právo vztahuje pouze na 387 domů ve vnitřním městě Českých Budějovic, jejichž majitelé se stali podílníky nového pivovaru.

Průmyslová revoluce v 1.pol. 19. století byla charkaterizována přechodem na novou technologii výroby piva metodou spodního kvašení, zaváděním nových strojů a vznikem velkých průmyslových pivovarů s velkovýrobní kapacitou.

V Českých Budějovicích tato etapa vyvrcholila v roce 1895, kdy začal své pivo vařit Český akciový pivovar vystavěný na Pražském předměstí Českých Budějovic. Český akciový pivovar byl přímý předchůdce Budějovického Budvaru, který je dnes důstojným pokračovatelem budějovické várečné tradice.

Pivovarnictví ve světě

Pivo dala světu šťastná náhoda. Vniknutím vody do nádoby se sebranými zrny divoce rostoucího obilí, vznikl zkvašený nápoj s příjemnou omamnou chutí, který objevili a ihned ocenili obyvatelé starověké Mezopotámie.

Předpokládá se, že zkvašený obilný nápoj podobající se pivu byl v Summeru, Akkadu, Babylónské říši a Asýrii pravděpodobně znám již v 7. tisíciletí př.n.l.

V Mezopotámii Sumerové vařili obilný kvašený nápoj kaš. Babyloňané vařili tři druhy piva: černé, červené a husté. Jejich pivo šikarum mělo základ ve zkvašeném chlebu. Pivo se těšilo díky ekonomickým přínosům z jeho výroby královské ochraně. Král Chammurapi ve svém zákoníku stanovil smrt krčmáři, který bude pivo šidit.

Egypťané považovali pivo za božský nápoj. Největší rozvoj pivovarnictví zaznamenal Egypt za vlády Ptolemaiovců, kdy se stal monopolním výrobcem piva stát.

Pivo si oblíbili staří Keltové, Germáni i Slované, kteří připravovali tento nápoj z ječmene, pšenice, ovsa, prosa i čočky a ochucovali je např. šalvějí, pelyňkem, mátou pernou, skořicí a dalšími bylinami.

Obzvlášť náruživými milovníky piva byli podle historických pramenů staří Germáni, ačkoli jejich pivo nemělo zrovna nejlepší pověst. Svou náklonností k pivu prosluli také Finové. V jejich národní hrdinné epopeji Kalevala vypravující o dvanácti bohatýrech, kteří založili finský národ, nalezneme více veršů o vzniku piva než o stvoření světa.

Ani Slované nezaostávali ve výrobě piva za svými sousedy. Jako první přinesli do Evropy zvyk ochucovat pivo chmelem. V přípravě piva vynikali i Lotyši, kteří používali k jeho přípravě ječný slad a chmel.

Ve středověku se výroba piva rozvíjela v klášterech, na panských pivovarech, ale věnovali se jí i obyvatelé podhradí. Postupně došlo k rozvoji drobného měšťanského pivovarnictví. S rozvojem socio-ekonomických vztahů v období vrcholného středověku se od měšťanů zabývajících se vařením piva oddělili sladovníci a zakládali si vlastní cechy. Od 15. století se tak konstituovala organizovaná výroba ve sladovnách a pivovarech. Pivovary zakládala i města, aby z jejich výnosů financovala obecní výdaje.

Průmyslová revoluce 19. století byla charakterizována přechodem na novou technologii výroby piva metodou spodního kvašení, zaváděním nových strojů a vznikem velkých pivovarů.